Vánoce, Vánoce, skoro-li budete…
O štědrovečerní večeři v 19. století.
Každá hospodyňka si v tomto předvánočním čase zpívá spíše: „Vánoce, Vánoce, skoro už budete…!“ A tak si pojďte se mnou zapřemýšlet, jak by letos mohla vypadat vaše štědrovečerní večeře. Že by v duchu starých hanáckoslováckých časů? Myslíte, že by byla na dnešní vkus skromná? I kdepak! Postní, to jistě ano, stejně jako dnes, ale pokud srovnáme tu spoustu surovin, ze kterých se tenkrát večeře připravovala, přijdeme k číslu srovnatelnému počtu surovin dnešních.
Během Štědrého dne vrcholil přísný půst, který se dodržoval do setmění, než vyšla první hvězda. Kdo chtěl večer vidět zlatého beránka, nesměl na jídlo ani myšlenkou pomyslet! Jakmile se setmělo, hospodyňky připravily slavnostní večeři. V každé domácnosti se sneslo na stůl jen to nejlepší, co v domě měli. Musela to být ovšem nejen jídla postní i slavnostní zároveň, ale hlavně jídla s magickým významem, která měla zajistit prosperitu hospodářství a lidem zdraví. Takovým všeobecně rozšířeným předkrmem, dodávajícím člověku zdraví, byl chléb s česnekem. Ten dostávali i houser s kohoutem, aby prý hodně štípali a byli bujní. Pak následovala luštěninová polévka. V dřívějších stoletích se kromě dnes rozšířených luštěnin - fazole, čočky a hrachu - pěstovala na Hanáckém Slovácku také hojně cizrna, po našem „chechrna“ či „chechrla“, a tak se do „fazulovice“ či „čučkovice“, kromě knedlí nebo nuků, přidávala i „chechrna“. V literatuře se totiž objevuje zpráva, že to byla polévka, v níž je z každé „stravy“ (luštěnin) po trošce. Vždyť čím více luštěnin, tím větší blahobyt v domě. Po polévce jedli v chudších domácnostech krupičnou kaši s medem, a v těch bohatších houbovou omáčku s knedlíky (v Kobylí měli rádi knedle režné, tj. žitné, v Kloboukách zase ječmenné). Med byl součástí tradiční hanáckoslovácké kuchyně i v běžném roce, vždyť ještě na začátku 20. století bylo ve Velkých Pavlovicích 63 úlů a např. v Rakvicích až 87 úlů. Ke Štědrému dni patřila také „hlúza“ – vařené sušené ovoce, k němuž se přikusovaly „koláče s bránama“. Tak se říkalo přesným koláčům nekynutým, pečeným v troubě nebo na ohni, na kterých se nožem udělala mřížka, tzv. brána. Do Vánoc se také od podzimu uchovávaly čerstvé hrozny a jablka, aby zpestřily chvíle po večeři, společně se sušeným ovocem (suchá hlúza). Ovoce se tenkrát sušilo všechno, které v zahradách i kolem cest uzrálo. Kolem Velkých Pavlovic to byly v hojném množství karlátky, meruňky, třešně, višně, vzácnější byly broskve, hrušky a jablka. Nesmíme zapomenout také na ořechy, kterých bylo všude kolem dostatek. Jedly se také koláče tzv. božíhodové, které spolu s dalšími oblíbenými vánočními ingrediencemi - mákem, medem, skořicí a hrozinky - voněly celým domem. Podobným sladkým pokrmem byly štědrovečerní bukance, buchtičky sypané mákem a cukrem, někde také medem polévané. Štědrovečerní večeře se zapíjela vínem a od začátku 20. století i kávou. Do kávy hospodyňky přidávaly upražená jádra z trnek. Bylo to prý chutné a zdravé. A co ještě patřilo na štědrovečerní stůl? Slavnostní parádu na stole doplnila kytice nevymláceného obilí, nejlépe z dožínkového věnce, nebo přímo zrní, které se pak na Štěpána rozsypalo drůbeži, aby se příští rok hojně rozmnožovala a bylo z ní co nejvíce užitku.
Štědrý den, jak psal již Jan Herben, má rodinné kouzlo. V takový čas kvete poesie domácího krbu. Celá rodina se přes den zdržovala doma a po večeři prarodiče vyprávěli dětem příběh Kristova narození a společně zpívali koledy. Vyprávění a kouzlo tajemných příběhů doplňoval dým z dědečkovy dýmky. Vy si můžete svůj zpěvník koled doplnit o další, dnes již téměř neznámé koledy z Hanáckého Slovácka, které zapsal sběratel František Bartoš. Koledy naleznete v článku „Zpívejte s Hanáckoslováckým krúžkem“.
Recept na hanáckoslovácké štědrovečerní bukance
Augusta Šebestová ve své knize Lidské dokumenty z konce 19. století napsala: „Z obyčejnýho buchtovýho těsta nakrájíme takový kúsky a upečem. Upečený horký se potrhajú, máslem omastijú, makem a cukrem posypú. Říkáme temu bukance.“
Na buchtičky potřebujeme: 500 g polohrubé mouky, 30 g droždí, 100 g másla, 3 lžíce ml. cukru, 300 ml mléka, 2 žloutky, sůl, dle chuti citronová kůra a rozinky, na potření 1 vejce a máslo.
K dochucení potřebujeme: rozpuštěné máslo, mletý mák, mletý cukr nebo i med dle chuti.
Postup: Droždí rozdrobíme do hrnečku, posypeme 1 lžící cukru, zalijeme trochou mléka a necháme vzejít kvásek. V míse smícháme mouku se špetkou soli, přidáme zbytek cukru, citronovou kůru, rozinky a promícháme. Přidáme rozpuštěné vlažné máslo, kvásek a zbytek mléka, ve kterém jsme rozšlehali žloutky. Vypracujeme hladké těsto a necháme v teple vykynout. Po vykynutí tvoříme malé či větší buchtičky, jak kdo má rád, a vkládáme je na vymaštěný plech těsně vedle sebe a mezi sebou ještě potíráme máslem, aby se nám nelepily k sobě. Povrch buchtiček potřeme rozšlehaným vejcem. Pečeme v předem vyhřáté troubě na 180 - 200°C dozlatova. Ještě teplé můžeme na talíř „natrhat“, aby lépe nasákly máslo, kterým je polijeme, pak hojně posypeme mletým mákem a cukrem nebo porosíme medem.
Dobrou chuť a šťastné a veselé!
Zdroje:
- Šebestová: Lidské dokumenty
- a V. Mrštíkové: Rok na vsi
- Herben: Moravské obrázky
- Ludvíková: Lidová strava na Kloboucku a Ždánicku
- Klvaňa a kol.: Moravské Slovenska
- Kronika Velkých Pavlovic
Foto: Muzeum vesnice JV Moravy, Kloboucká kulturní FB
