Kdo si směl v Pavlovicích utrhnout hrozen

(Jožka Blažek – místní zápisky a reportáže z let 1942 – 1944)

V dávných dobách, jakmile kolem Velkých Pavlovic začaly dozrávat hrozny, celý vinohrad se čistě uhrabal, urovnal, aby každé šlápnutí nepovolanou nohou bylo ihned zřejmé. Poté se „uzavřela hora“. To znamenalo, že nikdo jiný mimo hospodáře a hospodyni nesměl vkročit mezi vinohrady, dokud hrozny dobře nevyzrály. Dodržení tohoto nařízení ostražitě hlídali „hotaři“.

            Uzavírání hory se dělo za účasti všech místních občanů – vinařů. Na ukončenou byla uspořádána muzika, kde se rozveselili mladí i staří. Toto uzavírání se konávalo ve Velkých Pavlovicích v rozsáhlých vinohradech zvaných ve „Staré hoře“ (v tehdejší době bylo ve Velkých Pavlovicích 270 ha vinic). V prvním vinohradě u cesty byla postavena opentlená máj, což znamenalo, že nikdo nesmí ve vinohradu utrhnout hrozen.

            Výjimkou byly těhotné ženy. Šla-li taková žena kolem a nebyla-li sama, mohla si hrozen utrhnout. Musela však za to položit na ten kůl, kde si hrozen utrhla, dvacetník. Jestliže hrozen utrhl někdo jiný a byl přistižen „hotařem“ pak se mu to nevyplatilo, neboť v tom případě neměli ve Velkých Pavlovicích žádný ohled a provinilce zle potrestali. Na veliký podnos dali několik hroznů a viník s nimi musel v neděli ráno projít dědinou. Potom se postavil i s hrozny před obecní hostinec, kudy chodilo nejvíce lidí do kostela. Zde stál celé dopoledne a musel snášet vtipy a úšklebky kolemjdoucích lidí.

            Až bylo ve vinohradě všechno zcela dozrálé a usouzeno „horným“ i ostatními vinaři, že je čas k vinobraní, konalo se v neděli k večeru tzv. „otevření hory“. To hotaři (bývalo jich v Pavlovicích až pět) vytrubovali na své dlouhé rohy a svolávali místní vinaře. Potom jeden z nich, který měl lepší výřečnost, přednášel různé rýmovačky o správném vzniku názvu „víno“, načež „horný“ (to byl člověk, který měl právo kdykoliv otevřít či zavřít horu) horu otevřel. Byla sňata máj a začalo vinobraní ...