Celé Hanácké Slovácko je v podstatě jedna taneční oblast, kde se v různých obcích vyskytují stejné tance, pouze s minimálními odchylkami v choreografické stavbě tance.
Stejně jako jinde na Slovácku, má na Hanáckém Slovácku v tanci prvenství muž. Žena je ve svém projevu na veřejnosti uzavřenější, ukázněnější a nesmělejší. Tato uzavřenost jistě souvisí se společenským postavením ženy v době, kdy tyto tance vznikaly, a určitá decentnost chování se dodržuje podle tradice dodnes. Bohatý život zvykoslovný, ať už v prostředí rodinném (svatba) nebo v životě celé obce (ostatky, dožatá, hody, vinobraní, atd.) skýtal mnoho možností k uplatnění a rozvinutí písní, tanců, hudby a nejrozmanitějších zvyků.
V severní i jižní části Hanáckého Slovácka jsou známé, kromě i zde velmi typického mužského tance „verbuňku“, dva obřadní tance (zavádka a skočná), které se pojí k hodům a nespočet tanečních her a figurálních tanců, které se tančily při různých akcích během celého roku (např. hubičková-šátečková, metlová, liskaná, ovčácká, mlynářská, židličková, palicová, žabská, vařajkářská, kozlovská, špacírpolka, řeznická, židovka, ševcovská, šotyšky, šiml, zahradnická, šardická, holáň, liška v jamě, kanafaska). K dalším tancům patří tance kolové: valčík (dříve „tajč“), polka, třasák, mazurka. V celé oblasti, v různých vesnicích s mírnými odchylkami, se dodnes tančí hodový obřadní tanec „zavádka“, kterou byla slavnostně uvedena do tance všechna děvčata v obci, počínaje první až čtvrtou stárkou. K hodům se pojil ještě jeden tanec – skočný tanec chlapců, podobný podlužáckým „hošijím“, kyjovské „holénkové“ a horňáckému „do skoku“. Tento tanec se nazývá „skočná“ a podobně jako k „zavádce“, se k němu dochoval bohatý písňový fond. Součástí „skočné“, jako typicky mužského skočného tance, byla v historických materiálech (r. 1843 Česká včela – popis pavlovických hodů od V. Rozvahy) doložena i párová vířivá figura (podobná s podlužáckou „vrtěnou“), kterou tanec začínal (Velké Pavlovice) nebo končil (ostatní oblasti HS).